Ahoj Ondro,

přemýšlel jsem nad tím, že o mě vlastně není moc dohledatelných informací. Je to celkem dobrý uvědomění si, že jsem celkem inkognito, takže rovnou překopávám úplně celej marketing. 😀

Níže bych se Ti tedy rád trochu představil.

Je mi třicet, mám manželku, dvě děti a psa.

Miluju svůj rodinnej život, fotbal a auta (do těch jsem teda docela ujetej 😀 )

 

Původně mám vystudovanou gastronomii a hotelnictví. Zakončil jsem maturitní zkouškou.

Už během studia jsem dělal v restauracích. Tam jsem si prošel všemi pozicemi - od debarasu, přes číšníka, výčepního, vrchního, až po general manažera v restauraci na Václaváku. 

Bylo mi 23, když mě oslovil majitel restaurace, zda bych mu pomohl otevřít úplně novou restauraci. I když jsem neměl tolik zkušeností s vedením podniku, šel jsem do toho a v kooperaci s majitelem jsem pomohl vybudovat www.husinecrestaurace.cz

V gastronomii jako takový jsem si prošel skoro všim, co práce nabízí. Od náboru a vedení číšníků, kuchařů, uklízeček, doormanů, nahaněčů, až po řešení kompletního marketingu, ekonomiky a zásobování podniku.

Když se nám v roce 2016 narodila dcera, věděl jsem, že tuhle práci nemám šanci dál dělat. Když rozjíždíš hospodu, je to zkrátka práce na 7 dní v týdnu. A ikdyž mě to strašně bavilo, nebyla jiná cesta.

V Husinci jsem teda skončil. Měl jsem strašný nervy, protože jsem chtěl pryč z gastra, nicméně jsem nic jiného neuměl. Nebo jsem si to teda aspoň myslel.

Byl jsem asi měsíc doma, když mi přiletělo laso od našeho dodavatele restauračních pokladních systémů.

V tu dobu hledali obchodníka, který bude komunikovat s majiteli restaurací a bude jim prezentovat pokladní řešení pro jejich provozy.

Nevěděl jsem, co od práce očekávat a ani, jestli na to mám. A tak jsem se domluvil, že ve firmě budu dělat měsíc zadarmo, abych zjistil, jestli to dává smysl mně i druhé straně. A tak jsem začal docházet na schůzky s mým mentorem - do té doby nejúspešnějším obchodníkem firmy.

Hned mě vzal do terénu, kde jsem viděl, jak probíhá komunikace. 

Byla to celkem odborná záležitost, protože se operovalo se skladovým hospodářstvím a celkovou ekonomikou podniku.

Vzhledem k mým nabitým zkušenostem jsem s tím ale neměl problém a rychle jsem se adaptoval. 

Po měsíci jsem se rozhodl, že do toho půjdu a začal jsem makat naplno.

Při jednáních s majiteli restaurací jsem byl ze začátku pěkně nervózní, nicméně když uviděli, že jsem taky od fochu, byli na mě v pohodě.

A tam to začalo, dostal jsem do sebe obchodní sebevědomí. Hodně mi pomáhal i fakt, že jsem produktu věřil, jelikož jsem ho měl osahanej ze své praxe.

Tím, že jsem dokázal rozpoznat, kde danou hospodu pálí problém, jsem pak rovnou navrhnul řešení na míru. Žádný zbytečnosti navíc. 

V tom jsem našel svojí největší zbraň - naučil jsem se řešit potřeby lidí bez ohledu na svůj vlastní prospěch. 

Dokázal jsem navrhnout levnější řešení, ze kterého jsem sice neměl až tak velkou provizi, které ale pokrývalo konkrétní problémy. 

Tím jsem si získal důvěru klientů, kteří se mi pak dále vraceli a výrazně mě doporučovali.

Během čtyř měsíců jsem se stal nejúspěšnějším obchodníkem firmy. Po pěti měsících jsem vytvořil rekord firmy v měsíční produkci. (Ten snad dokonce nebyl dodnes překonán).

Po roce ve roce ve firmě jsem od vedení obdržel nabídku, abych se stal obchodním ředitelem. A tak jsem s radostí přijal. Měl jsem na starosti strategické směřování firmy, produkty, vedení zaměstanců… Byl to celkem mazec, tři pobočky - Praha, Brno a Ostrava. 

Strašně mě to bavilo, ale zároveň jsem cítil, že chci od života víc.

 

Měl jsem super peníze i postavení, nicméně nebylo kam růst.

A v tomto období mě napadlo, že si zažádám o hypotéku.

Setkal jsem se s kamarádem z fotbalu, který dělal v Bidli.

Během naší schůzky jsem ho snažil přesvědčit, že jsem skvělý klient pro banku a že bych si chtěl vzít pěknou hypošku se super úrokem.

Při našem „pohovoru“ mi kamarád povídá: „Hele, na teď hypošku kašli. Pojď dělat reality, budeš boží!“

A taky mi namaloval pár vzdušnejch zámků. Když odjížděl ve svém Maserati, nevěděl jsem, co si o tom myslet.

Měsíc jsem o tom denně přemýšlel.

Až jsem sebral odvahu a řekl si, že žijem jenom jednou. Byl to pro mě brutální výstup z komfortu.

Celý život jsem byl zaměstnanec s jistotami a najednou jsem měl být OSVČ, který platí zdrávko, socko a poplatek do realitky.

Uf, byl to masakr. 

K tomu ta obrovská zodpovědnost za manželku a dceru.

Šel jsem do banky a vzal jsem si půjčku 160.000 Kč. Měl jsem něco málo nasysleno a tak jsem měl do realitního výkopu asi 200.000 Kč komplet.

Začátky byly skvělý. Všichni v Bidli se na mě smáli. Dostal jsem týdenní nalejvačku informací o tom, co má dělat realitní makléř.

Samozřejmě jsem z toho nechytl vůbec nic, jen že si mám denně sednout k telefonu a volat monitoring.

Telefon jsem vzal do ruky jednou v životě. Asi čtyři hodiny jsem si připravoval callscript se všemi možnými scénáři.

Totálně propocenej jsem zavolal jsem na dvě čísla. První nezvedlo a druhý mi řeklo, že RK rozhodně ne a i když jsem fajn, nic z toho nebude. V tuhle chvíli jsem si řekl, že to takhle nebudu dělat. Že v tom nevidim svojí přidanou hodnotu.

Tady jsem si řekl, že budu dělat jenom s lidmi, kteří stojí o to, aby semnou pracovali. A když to nevyjde, tak to nebudu dělat vůbec.

Začal jsem pracovat na sockách, zejména na Facebooku. Do toho jsem každý den od rána do večera skoukával všechna realitní videa z Čech, USA, Austrálie… Měl jsem napsaných 20 scénářů videoprohlídek k nemovitostem, o kterých jsem snil, že jednou budu prodávat.

Ale furt se nic nedělo.

Po třech marnejch měsících se mi ozval můj kamarád, pod kterým jsem začínal v těch pokladnách. Prý se chystají prodat byt na Stodůlkách a byli by rádi, kdybych se o to postaral já.

Říkám mu: „Vopi, vždyť já s tou prací ale začínám, ještě jsem nic neprodal.“ na což mi odpověděl: „To vim, ale taky vim, jak dobrej jsi obchodník. Věřim ti, že pro nás uděláš to nejlepší, co umíš.“

Celej nadšenej jsem letěl do Bidli, abych se zeptal svého kamaráda-verbovače, co mám teda teď dělat.

On ze skříně vytáhl zrcadlovku a řekl mi, ať byt nafotim. A ať si projedu sreality, podle kterejch si srovnám prodejní cenu.

V tu chvíli mi bylo na zvracení, jelikož jsem čekal mnohem víc.

Kousl jsem se a byt jsem teda šel nafotit. Byla to absolutní tragédie. Fakt jsem se styděl, nicméně jsem v tu dobu vůbec netušil, co s tim mám dělat.

Fotky se nějak zretušovaly, napsal se text, dala nějaká cena a byt se naštěstí prodal. Obchodně jsem ty prohlídky zvládal v pohodě.

Po ukončení obchodu mi přišly peníze (tedy velmi demotivačně o dost míň, než půlka ze sjednané provize) a já si řekl, že tahle práce není pro mě.

Že v ní nevidim svojí přidanou hodnotu pro toho kamaráda. Vždyť on by dokázal udělat úplně to samý, co já. Možná líp.

V tu dobu jsem si řikal, jestli je tohle práce pro mě. Připadal jsem si jako parazit.

Když jsem o tom pak mluvil na poradě v Bidli, respektive jsem jim tam řikal, že bych to chtěl dělat lépe, vysmáli se mi, že video nefunguje a fotograf je nanic, protože klienti oceňujou autenticky-amatérský fotky. Byl jsem na pokraji vyhoření.

Při zvažování mojí budoucnosti se naskytla ještě jedna příležitost.

Kamarád z mládí napsal na fb, jestli někdo nezná dobrýho makléře. 

Hned jsem se nabídl, že jsem k dispozici.

V tuhle chvíli jsem byl ve fázi, kdy jsem měl budget na zhruba 7 měsíců života. Na druhou stranu jsem už nikdy nechtěl udělat to, co při svém prvním prodeji.

A tak jsem jel na náběrovou schůzku s jasnym plánem, dám do toho všechno a buďto to vyjde, nebo ne.

Jednal jsem s otcem majitele, velkým obchodníkem. 

Řekl jsem mu, že pro prodej udělám kompletní kampaň - profi video, profi fotky, webové stránky, 3D půdorys. Líbilo se mu to, nicméně mi řekl, že mi to nedá exkluzivně. Že to tedy nedá do prodeje jiné realitce, ale že se mi nebude k ničemu upisovat.

Stál jsem nad propastí. Bylo to buď a nebo. Šel jsem do plnech a s obrovským riskem jsem zainvestoval ze svého skoro jednu čtvrtinu zbývajících peněz na život. Vzhledem k tomu, že jsem oslovoval fotografy i kameramany poprvé, tak jsem neměl představu, za kolik se dá taková služba nakoupit. Nakonec jsem se dostal na fotky za 10.000,- a video za 15.000,-, web mě pak stál kolem 15.000,-.

Nad scénářem jsem strávil fakt hodně času a vypadlo ze mě nakonec tohle

Byt se podařilo prodat.

V Bidli pouštěli moje video jako inspiraci pro ostatní makléře. To pro mě byla poslední kapka. Chtěl jsem se učit a ne bejt po 4 měsících v realitách za vzor. Do toho zase to strašný pokrácení provize. Fuj.

V Bidli jsem skončil.

Sebral jsem odvahu a šel jsem do QARA k Michalovi Součkovi a Honzovi Novotnýmu. Bylo to tam fajn, nicméně absolutní samota a absence mentora/vzoru. 

Když jsem se tak nějak pořád vzdělával u videí, furt jsem tam narážel na Martina Tesárka, který se v té době hodně věnoval vzdělávání makléřů.

Jednoho dne dal na fb příspěvěk, že hledá asistenta/tku a že jsou jeho podmínky aspon rok v realitách a prodanejch 10 nemovitostí.

Já byl v realitách půl roku a prodal jsem nemovitosti dvě.

Opět jsem sebral odvahu a napsal jsem mu mail. Psal jsem ho teda 6 hodin, protože jsem ho asi milionkrát upravil. Psal jsem o tom, že sice nemám požadované zkušenosti, ale že udělám úplně všechno pro to, abych s ním mohl spolupracovat. Tenkrát nabízel fix, což jsem odmítl. Chtěl jsem se jenom učit.

Bingo, druhej den mi zavolal, že se sejdeme.

Byl jsem nervózní jak blázen, ale schůzka byla super. I když je Martin úplně jinej, než jsem já, tak jsme si sedli. A tak začala naše spolupráce v MTRE.

Docházel jsem do kanceláře každý den a od rána do večera jsem hltal úplně každou věc, kterou Martin udělal. 

Byl to neskutečnej zdroj inspirace. Nebyl to styl, že si jenom převezmu věc a používám jí dál tak, jak jí vymyslel Martin.

Vzal jsem si jenom myšlenku, kterou jsem si potom přetvořil ke svému obrazu. Bylo to i díky tomu, že se mi Martin zpočátku tolik neotevíral. Přece jenom jsem byl novej cizák a i když jsem byl milej, nevěděl, co ze mě vypadne. Byl jsem trpělivej a postupně se náš pracovní vztah začal přetvářet v opravdové kamarádství.

Ve mně se začal postupně tvořit můj produkt. Produkt, který je skutečnou přidanou hodnotou pro klienty.

K určitý dávce kreativity, která mě provázela celou pracovní historii, jsem pak začal získávat jistotu. Začal jsem se obklopovat skvělými lidmi. Excelentními právníky, daňaři, kameramany, fotografy. 

Zakázky najednou začaly chodit samy.

Jak jsem psal výše. Nikdy pro mě nebyl na prvním místě vlastní profit. Vždycky jsem 100% orientovaný na klienta a když si odměnu zasloužim, tak jí taky dostanu. (vim, naivní, nicméně jsem takhle nastavenej).

Jednou v životě se mi stalo, že by mě někdo obešel. Jinak musim zaklepat, že si mě všichni vážili a zaplatit odměnu pro ně nebyl problém.

Ještě se tady vrátim k tomu našemu vztahu s Martinem. I když jsme byli kamarádi, tak jsme se furt špičkovali. Hrozně mě bavilo se přibližovat k jeho standardu práce. Jeho to naopak štvalo, tak se snažil posouvat dál a dál. Bylo to fakt skvělý období.

Třeba když jsem nabral rodinnej byt v Kyjích. 

Byl pěknej, ale prázdnej. Tak jsem to tam hecl a kompletně jsem ho vybavil nábytkem. Tenkrát jsem ještě neměl moc velkej budget, tak jsem si u Mirky Došlé napůjčoval komplet vybavení, pak jsem si pronajal dodávku a následně si všechno do bytu dovezl a za pomoci mojí manželky sestavil. Rodinný chvilky super, ale byla to dřina jak blázen. 

Od počátku jsem tady měl vizi, že když je to rodinnej byt, tak by měl mít video, který bude evokovat rodinu. A tak mě napadla myšlenka, že by mi mohlo ve videu zahrát štěně. Protože děti a štěňata táhnou, žejo. 

Začal jsem shánět. Dva dny jsem obvolával inzeráty na bazoši, útulky, kamarády, až se nakonec ozvala kamarádka, která doma měla dvouměsíčního pašáka. A tak vzniklo tohle video: 

V závěsu jsem pak nabral další krásnej byt v Záběhlicích. Vymejšlel jsem, co tam zase udělám. Majitel měl celkem velký očekávání, jelikož viděl mojí předchozí práci. Tady musim přiznat, že jsem z toho byl fakt skříplej, jelikož jsem si sám na sebe vytvořil brutální tlak. Hrozně jsem se bál, že klienta zklamu.

Naštěstí mě pak osvítila kreativní můza a napadlo mě, že bych mohl zkusit udělat imidžovku, na kterou se lidi rádi podívaj. Koneckonců, byt byl jasnou portfoliovou záležitostí.

Shodou okolností jsem se potkal s modelkou Eliškou Bučkovou a tak jsem jí rovnou oslovil, jestli by mi nezahrála ve videu. Ze začátku byla v rozpacích, protože se nedovedla představit, co to vlastně realitní video je. Ukázal jsem jí video se štěnětem, po kterém mi spolupráci odsouhlasila. Měl jsem z toho strašnou radost.

Dal jsem dohromady štáb, půjčili jsme filmovou kameru a dali se do práce.

A tady vzniklo tohle video:

BTW. Ten tah mi vyšel dokonale. Ozval se kupující, který se hned doptával na Elišku. Byl to absolutní icebreaker, díky kterému jsme k sobě našli velice rychle cestu. Byt odemě nakonec koupil. 

Následně se z nás stali přátelé. Mimochodem ode mě už koupil nemovitosti v hodnotě přes 25 miliónů. 

Tady si jenom rychle odskočim. Nikdy jsem nepohrdl žádnou zakázkou. Přistupuju stejně k chalupě za 2 miliony, jako k domu za 10 mio. Nicméně musim přiznat, že mě baví jednat s movitějšíma lidma. Nevim proč, ale většinou se mi s nimi podaří navázat velmi důvěrný a dlouhotrvající vztah. Strašně mě to těší, nicméně tohle asi v tom rozhovoru nemusíme rozebírat, abych se nedostal do nějaký škatulky.

Na začátku roku 2020 mi Martin řekl, že dostal nabídku z Keller Williams. A tak začala nová etapa.

Přišel jsem už jako seniorní makléř. A i když jsem byl v realitách necelé dva roky, zažíval jsem svůj první zakázkovej boom. 

Chtěl jsem se ve firmě pořádně ukázat a tak jsem zase začal vymejšlet další video.

Byl to byt 2+kk na Proseku za 10 mega. Říkal jsem si, že tohle musí koupit mladej člověk do 30 let. Další myšlenkou bylo, že když bude mít prachy na takovejhle párty byt, bude mít prachy i na pořádný auto.

A tak jsem zkusil takovej experiment.

Myšlenka byla, že si zahraju na ideálního kupujícího, kterej se ve mně vzhlídne. Kterej si řekne: "Ty vole, to jsem přesně já. Tenhle byt chci!"

A tak jsem si pronajal Porsche a najal prvotřídní kameramanskej štáb. Proběhl homestaging a tak….

Vypadlo z toho tohle video:

Přiznám se, že mně baví ten úvod videa. Nicméně jako celek to je absolutní propadák. 

Fakt jsem si tady natloukl hubu. 

Když se na to video podívám zpětně, makléř tam z něj vychází jako absolutně nesympatickej kretén, kterej si o sobě myslí bůhví co.

Bohužel se mi tady nepodařilo přenést myšlenku ztotožnení se s kupujícím.

Byt jsem nakonec neprodal, protože nikdo nechtěl zavolat tomu volovi z videa. Je to tvrdý, ale já to takhle zpětně vnímám.

Naštěstí se tenkrát stalo to, že jsem na katastru potkal Ondru Černovickýho, se kterým jsem se dal do řeči. Celkem nám to sedlo a mě napadlo, že bych mohl ten nepovedenej prodej ještě zkusit zachránit tim, že ho do toho přiberu a kompletně spolu překopem prezentaci.

Klaplo to.

Byt jsme do měsíce prodali. 

Tohle nakopnutí mi úplně změnilo vnímání realitního videa a vrátilo mě trochu na zem. Od té doby se absolutně fokusuju na nemovitost jako takovou. Začaly mě bavit jednoduchý, úděrný videa. Ale taky se ještě občas utrhnu a trochu si pohraju. Třeba tady jsem se docela nadřel: 

Plus mě to stálo strašný prachy, ale prodáno. 😀

Vzhledem k tomu, že nám to spolu s Ondrou fakt sedělo, nás napadlo, že bychom spolu mohli začít podnikat. A tak začaly vznikat plány na NEMOVITO.

Mezi tím jsem ještě stihl vyhrát v Keller Williams cenu pro nejlepšího makléře celé sítě za rok 2020.

S Ondrou jsme do toho pak šlápli. V dubnu 2021 se nám fakt podařilo založit naší realitní společnost NEMOVITO.

Vzhledem k mým vazbám na Martina Tesárka a následně na Janu Hrstkovou, jsme se domluvili na partnerské spolupráci s KW.

Naše vize byla a vlastně i je taková, že se tim hlavně nebudeme stresovat. Necháme tomu všemu volnej průběh.

Když jsme vymýšleli, jakym způsobem oznámíme naše spojení, řekli jsme si, že video bude super volba.

Co ti budu povídat. Říkali jsme si, že uděláme pěkný video za 20.000,-.

Pak se sešlo pár příležitostí, nějaké to setkání a najednou z toho obyčejného videa byla věc, kterou s námi vymyslel Jakub Kohák, který nám to režíroval a ve videu hrál Leoš Noha. Na natáčení jsme měli profesionální techniku, profi kameramana, zvukaře, osvětlovače, fotografa, kameramana backstage… 

Tenhle brutální masakr a taky velká zkušenost nás nakonec stála přes 200.000,-

Měli jsme z toho fakt prdel a tak vzniklo tohle: 

Teď, po roce formování vlastní realitky můžu říct, že to jde pomaleji, než jsem si tak nějak myslel. Na druhou stranu jsme to doteď s Ondrou vůbec nehrotili.

Ve firmě jsme teď 4, pátého si pipláme u vás v RVI. 😀

Zrovna teď jsme ve fázi, kdy do toho začínáme trošku víc šlapat.

Chtěli bychom vytvořit komunitu makléřů, kteří pojedou fakt 100% realitní službu. Žádný kompromisy. 

Žádná nabídka (prodeje) nebude bez videa, 3D půdorysu, matterportu, vizošek/homestagingu, vlastního webu a perfektně napsanýho textu. Vedle toho fokus na absolutní informovanost - checklisty pro podklady - od nabýváku, přes prohlášení vlastníka, až po účetní uzávěrku SVJéčka. Žádnej barák bez znalosti technického stavu. Žádnej drahej prvek domu bez zmínky. Snad to nezůstane jenom u další naivní představy. 

Nároky máme fakt velký, na druhou stranu si hodně slibujeme od CRM systému, který vyvíjí KW. Je tam brutální potenciál automatizace, která nám pomůže s důslednym kontrolováním všech našich požadavků.

Vlastně ani nevim, jestli se tady už nedostávám moc do detailů, který třeba teď nejsou až tak důležitý.

Prostě to chcem dělat dobře.